úvod | literární mosty | soutěž Textík | literární underground | otevřené projekty
Nakladatelství Epika > eshop > uvod

Knihy nakladatelství Epika

Nákupní košík
položek:
cena celkem:
0
0,- Kč

Kořeny Historie ve verších

Autor: František Zeman
Obsah: Zveršované historické zajímavosti.
Vydáno: 2015
Formát, vazba: A5, pevná šitá
Stran: 134
ISBN: 978-80-88113-12-6
Cena: neprodejné



Historie je zvláštní. Až do chvíle, kdy človíček nastoupí poprvé do školy, neví o ní prakticky nic. Mateřská školka a jeho rodina se sice pokouší jej dostat do obrazu, ale tyto snahy se projeví jen tím, že dítě pozná prezidenta na obrázku, vlajku, hymnu a ví, jak se jmenuje jeho vlast. Také zná své prarodiče. Až na výjimky proto padá veškerá pedagogická starost o historické znalosti človíčka na školu. Vlastivěda a posléze dějepis se postarají o človíčkův přehled, co se týče dějin jeho národa a okolí. Mnoho človíčků považuje dějepis za jakousi nutnost, kterou musí podstoupit jen proto, aby měli slušné vysvědčení. Nabi0 ují se letopočty důležitých událostí, a pokud se jim podaří projít všemi zkouškami, rádi zase vše pustí z hlavy Další skupina žáků se zamyslí nad tím, co je jim předkládáno, a zjistí, že je to zajímá. Životem potom prochází s tím, že je dobré si něco přečíst, třeba historický román, a při tom něco vědět o souvislostech. Pouze několik jedinců se však zamýšlí nad tím, co jim říká učitel a srovnávají to vše se skutečností. Zjišťují, že to vše je trošku jinak. Že ona ta historie je o něčem docela jiném. Že totiž ani v historii není téměř možno najít dokonalou pravdu. Že je vždy mnoho pohledů na jednu událost. Pokud jsou jen dva různé výklady, dá se hovořit o štěstí. A v tom já vidím krásu historie. Pokud u nějakého člověka známe datum jeho narození a úmrtí, nelze toto zpochybnit. Můžeme se také opřít o jeho dílo. Ale to je vše. Neznáme jeho myšlenky, povahu, emoce, důvody, proč cokoli konal. U lidí tyto věci hrají důležitou roli. Vlastně nejdůležitější. To, jestli byl král velký, či malý, tlustý, hubený, černovlasý, či zrzavý (i když v historii Lucemburků u nás hrála barva vlasů jistou roli). Historie totiž není pohádkou. V pohádkách je král dobrý, nebo zlý. Moudrý, nebo hloupý. Málokdy se dozvíme, jak vypadal. Ale víme (až na výjimky), jak to dopadne. Dobře. Historie to má jinak. Ona totiž ví, jak to dopadlo. To, jestli byl ten král dobrý atd. záleží na tom, kdo tu historii píše. S objektivitou historiků je to totiž těžké. Oni jsou lidé. Lidé mají své emoce, svou vlast, svou pravdu. Archeologie je o něčem jiném. Archeolog najde kostru. Dokáže určit její stáří, pohlaví, rasu. Dokáže mnoho. Historik dodá identitu. Dodá nalezenému jméno. V archivech vyhledá doklady o rodině a okolí nalezeného. Učitel dějepisu vyloží žákům dokázané a také nedokázané, ale o7 ciálně schválené dějiny. Ty se /5/ stanou jakousi formou. Jakýmsi jedině správným úhlem pohledu. Poté přijdu já. Listuji knihami a počítačem a hledám nápad. O‡ ciality předložím v anotaci. Dále jsou to jen jakési lehké náznaky. Střípky. A v těch si já právě libuji. Přidávám emoce a vyprávím svůj příběh. On je to příběh někoho jiného, ale jsou v něm mé emoce, má fantazie a při psaní mi na rameni sedí i má Můza. Nejsem archeolog. Nejsem historik. Nejsem ani učitel dějepisu. Jen mne zajímá historie národa a dění okolo nás. Píši, protože mne to těší. Snad bude i Vás.






Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek