Nakladatelství Epika > underground
> dilo
Underground
Metropolis - kapitola 3.
Vloženo: 20.02.2006 15:35 | zobrazeno: 4542x
| kritik: 0
Nebylo třeba si stěžovat. Honza trávil večery s Ivanou, jednou šli k ní, jednou k němu, tentokrát žádné uspávací prostředky nebyly třeba. Přes den se toulal po městě a bavil se pozorováním lidí, kteří neměli ponětí o tom, že žádný správce sítě z Národní galerie doposud nesmazal Honzova přístupová práva na metropolitní síti. Nebo to možná byla práce Šímy, který se o své zaměstnance uměl postarat.
První výzva k akci přišla ve chvíli, když byl s Ivanou v posteli. Nevrle na sebe naházel oblečení, připnul si veškerou potřebnou výzbroj a vyrazil. Na Hlavní nádraží. Při představě střetnutí s bezdomovci mu bylo všelijak. Šímova asistentka sledovala jeho cestu a bez problémů ho navigovala do dolní haly, kde u vstupu do metra ve směru na Jižní město stál obrovitý skřet a mával nad hlavou sekerou s dvojitým ostřím. To byl cíl. Honza se na skřeta podíval a vytáhl pistoli. Vykřikl varování, což patrně neměl dělat. Skřet se otočil, zahlédl zbraň v Honzově ruce, napřímil se a hodil po Honzovi sekerou. Ten nečekal, uhnul do strany, překulil se v dokonalém parakotoulu a zároveň si přehodil pistoli do levačky a pravou rukou vytáhl dýku z pochvy na pravém lýtku. V okamžiku dopadu na nohy hodil dýku po skřetovi. Dostal to do krku, jen zachroptěl a sesunul se k zemi.
Honza přistoupil ke své oběti, kolem se už utvořil kroužek zvědavců a dokonce se přišli podívat i dva policisté. Vytáhl nůž z obludy, převalil ji na záda a začal ji pečlivě ohledávat. Nevěřil svým očím. Nebyla to žádná maska. Docela normální skřet z rodu orků, jakoby právě utekl panu Jacksonovi z placu. Přišli dva svalnatí chlapi s nosítky, které Šímova asistentka označila za členy agentury, takže jim Honza vyklidil pole. Naložili skřeta a nesli ho ven do Šervůdského lesíku. Honza šel s nimi, nasedli do rozměrné dodávky a vyrazili na Letnou.
Šíma stál v prosklené kanceláři a spokojeně se usmíval.
„Výborně, agente Vorle. Bezchybný zásah.“
„Co to bylo, šéfe? Vždyť to ani nebyl člověk.“
„Byl a nebyl. Prostě pokroucený charakter, včetně vzhledu, pochopitelně.“
„Jo a stvořil ho Melkor nebo Saruman,“ ulevil si Honza s despektem.
„Proč ty výčitky, agente? Neříkal jsem vám, že budete bojovat proti různým individuím pochybného charakteru?“
„Jenže skřeti?“
„Ano, třeba skřeti. Všechno, co si lidská představivost dokáže vymyslet. Sdělovací prostředky jsou zatím chlácholeny, aby o těchto věcech nepsaly. Nicméně případů střetů s napohled nadpřirozenými bytostmi přibývá. Je to zajímavý fenomén, který zatím nedokážeme vysvětlit. Naše agentura byla založena proto, abychom se mohli těmto bytostem bránit.“
„Takže přece jen háček, co? Boj proti příšerám. To jsem se dostal do skvělé společnosti.“
„Možná si to neuvědomujete, agente Vorle, ale naše agentura je opravdu skvělá společnost. Jsme ti nejlepší, tedy alespoň zde v Praze. Sám jste dokázal, že k nám patříte. Opakuji: jsou to jen zdánlivě nadpřirozené bytosti. Ve skutečnosti je jejich tělesná schránka docela přirozená. Pouze jsou jiní a obvykle mají sklony k násilí. Sice by bylo přínosné, kdybychom zajali některého živého, ale upřímně: vy byste se chtěl bavit se skřetem? Jak? Znáte černou řeč Mordoru? Nebo si myslíte, že oni budou mluvit česky? Pokud vůbec budou schopni řeči. Berte to jako fakt. Jste tu od toho, abyste zabíjel příšery.“
Honza odcházel domů značně rozhozený. Připadal si jako Buffy křížená s Geraltem.
První výzva k akci přišla ve chvíli, když byl s Ivanou v posteli. Nevrle na sebe naházel oblečení, připnul si veškerou potřebnou výzbroj a vyrazil. Na Hlavní nádraží. Při představě střetnutí s bezdomovci mu bylo všelijak. Šímova asistentka sledovala jeho cestu a bez problémů ho navigovala do dolní haly, kde u vstupu do metra ve směru na Jižní město stál obrovitý skřet a mával nad hlavou sekerou s dvojitým ostřím. To byl cíl. Honza se na skřeta podíval a vytáhl pistoli. Vykřikl varování, což patrně neměl dělat. Skřet se otočil, zahlédl zbraň v Honzově ruce, napřímil se a hodil po Honzovi sekerou. Ten nečekal, uhnul do strany, překulil se v dokonalém parakotoulu a zároveň si přehodil pistoli do levačky a pravou rukou vytáhl dýku z pochvy na pravém lýtku. V okamžiku dopadu na nohy hodil dýku po skřetovi. Dostal to do krku, jen zachroptěl a sesunul se k zemi.
Honza přistoupil ke své oběti, kolem se už utvořil kroužek zvědavců a dokonce se přišli podívat i dva policisté. Vytáhl nůž z obludy, převalil ji na záda a začal ji pečlivě ohledávat. Nevěřil svým očím. Nebyla to žádná maska. Docela normální skřet z rodu orků, jakoby právě utekl panu Jacksonovi z placu. Přišli dva svalnatí chlapi s nosítky, které Šímova asistentka označila za členy agentury, takže jim Honza vyklidil pole. Naložili skřeta a nesli ho ven do Šervůdského lesíku. Honza šel s nimi, nasedli do rozměrné dodávky a vyrazili na Letnou.
Šíma stál v prosklené kanceláři a spokojeně se usmíval.
„Výborně, agente Vorle. Bezchybný zásah.“
„Co to bylo, šéfe? Vždyť to ani nebyl člověk.“
„Byl a nebyl. Prostě pokroucený charakter, včetně vzhledu, pochopitelně.“
„Jo a stvořil ho Melkor nebo Saruman,“ ulevil si Honza s despektem.
„Proč ty výčitky, agente? Neříkal jsem vám, že budete bojovat proti různým individuím pochybného charakteru?“
„Jenže skřeti?“
„Ano, třeba skřeti. Všechno, co si lidská představivost dokáže vymyslet. Sdělovací prostředky jsou zatím chlácholeny, aby o těchto věcech nepsaly. Nicméně případů střetů s napohled nadpřirozenými bytostmi přibývá. Je to zajímavý fenomén, který zatím nedokážeme vysvětlit. Naše agentura byla založena proto, abychom se mohli těmto bytostem bránit.“
„Takže přece jen háček, co? Boj proti příšerám. To jsem se dostal do skvělé společnosti.“
„Možná si to neuvědomujete, agente Vorle, ale naše agentura je opravdu skvělá společnost. Jsme ti nejlepší, tedy alespoň zde v Praze. Sám jste dokázal, že k nám patříte. Opakuji: jsou to jen zdánlivě nadpřirozené bytosti. Ve skutečnosti je jejich tělesná schránka docela přirozená. Pouze jsou jiní a obvykle mají sklony k násilí. Sice by bylo přínosné, kdybychom zajali některého živého, ale upřímně: vy byste se chtěl bavit se skřetem? Jak? Znáte černou řeč Mordoru? Nebo si myslíte, že oni budou mluvit česky? Pokud vůbec budou schopni řeči. Berte to jako fakt. Jste tu od toho, abyste zabíjel příšery.“
Honza odcházel domů značně rozhozený. Připadal si jako Buffy křížená s Geraltem.
Kritiky
Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek