úvod | literární mosty | soutěž Textík | underground | investoři
registrace | přihlášení
Nakladatelství Epika > underground > dilo

Underground

38 děl | 0 kritik
Olomoucký kraj
Přihlášen: 24.02.2006 13:20


Metropolis - kapitola 7.






Vloženo: 24.02.2006 13:20 | zobrazeno: 3606x | kritik: 0  
Proud všelijakých skřetů, trpaslíků, upírů, vlkodlaků a nejrůznějších nepřirozených zvířat neustával. Honza nyní pomáhal asistentům. Měl dokonalý přehled o dění na síti, dokázal příšeru identifikovat a zachytit na nejrůznějších bezpečnostních kamerách daleko dříve, než se agentura o podobném problému dozvěděla oficiálně.

Nebylo výjimkou, že celé tlupy skřetů zaútočily na pokojné občany a byly i oběti na životech. Za těchto okolností se dalo těžko bránit novinářům v jejich práci, Prahou se zvolna začala šířit vlna strachu.



Honza si vymínil, že se bude zúčastňovat zásahů. Spolu s elfem Talderem vytvořili dvojku, které nebylo rovno. Honzova nemoc kupodivu přinesla zlepšení jeho fyzických schopností. Byl nyní rychlejší, obratnější, lépe viděl a zlepšil se mu čich. Na fyzickém vzhledu se působení neviditelných nanočástic zatím příliš nepodepsalo. Kromě zvětšení některých svalů a hustého porostu chlupů na zádech a na břiše.

Trávení času na síti střídané se zásahy v terénu Honzovi vyhovovalo. Měl pohyb i intelektuální činnost, necítil žádné negativní psychické působení lykantropie. Specialisté zatím nedokázali určit prognózu dalšího působení nemoci, Honza se učil žít přítomností, na žádnou budoucnost se nespoléhal.



Našel si nový sen. Chtěl alespoň jednou v životě vidět Zemi z oběžné dráhy. Projekt stanice Golden Rule, která vznikla patrně na popud fanoušků spisovatele Heinleina, umožnil dostatečně movitým klientům návštěvu vesmíru a pro některé se život na stanici stal běžným standardem. Zpáteční letenka stála v přepočtu něco přes 430 tisíc eur, což byl Honza se svojí prémii za zásah v televizi schopen zaplatit. Šíma ani doktor Dalík proti tomu nic nenamítali, pokud projde zdravotní prohlídkou společnosti Space Travel, mohl letět.



Výcvik obyčejného vesmírného turisty nebyl náročný a zdravotní prohlídkou neobvykle vitální osoba musela projít bez problémů. Jen se musel chovat opatrně.

Raketoplán Space Ship 9 odstartoval bez problémů ze hřbetu nosného letounu a zamířil ke hvězdám. Kromě pilota se na palubě nacházeli čtyři cestující, Honza byl jedním z nich. Byla polovina ledna, rozdíl mezi mrazivým počasím Prahy a mírnou zimou v Kalifornii nahrával dobré náladě.

Pilot navedl raketoplán na oběžnou dráhu, stav beztíže působil na cestující euforicky, všichni zvědavě okukovali svoji rodnou planetu, která se zvolna otáčela hluboko pod nimi. Let na stanici trval kolem tří hodin. Raketoplán přistál na středovém vřetenu, nevysoký válec stanice se otáčel pod ním. Zbývalo prolézt systémem přechodových komor a odcestovat speciálním výtahem na vnitřní povrch válce, kde panovala přívětivá polovina pozemské gravitace. Otáčení válce nebylo vůbec cítit, byl to naprosto plynulý pohyb. Honza se ubytoval v poměrně nákladném hotelu, protože nehodlal šetřit. Kdo ví jak dlouho bude moci svých úspor užívat.

V podlaze pokoje bylo velké okno, za kterým se střídavě objevovala Země a hvězdy. Byl to fascinující pohled.

Většinu zábavy na stanici zajišťovaly herny a kasina, neplatily zde žádné omezující zákony, hazard slavil úspěchy. Na podobné kratochvíle Honza nebyl. Prošel se po okružní promenádě, pojedl ve slušné restauraci a vrátil se do svého pokoje, kde pozoroval hvězdy a Zemi na pozadí vesmírné temnoty.



Každá zábava se nakonec omrzí a tak si občas pustil televizi, nebo brouzdal po síti. V televizi mohl sledovat programy z celého světa. Vybíral si pochopitelně jen programy v angličtině, jelikož jiné jazyky se nikdy neučil a české televize na stanici nepronikly. U jednoho programu narazil na černou obrazovku s bílým nápisem „Protected.“ Před čím se asi tak chtějí chránit? Připojil k televizi laptop, stáhl si dekódovací programy z nelegálních zdrojů a za pár minut měl kanál v plné obrazové kvalitě. Běžela zde spousta reklam na nejrůznější luxusní zboží, před kterými asi bylo lepší chránit si zdravý rozum, to ale asi záměr vysílající společnosti nebyl.



Obrazovka ztmavla, ozval se zvuk gongu a objevila se silueta pražského hradu. Hudba zahrála několik tónů z Vltavy Bedřicha Smetany, které se daly snadno charakterizovat dětskou písničkou „Kočka leze dírou.“ Pod siluetou hradu naskočil velkými prostorovými písmeny psaný titulek „METROPOLIS.“

Úvodní znělku vystřídala postava komentátora v obleku a s motýlkem pod krkem.

„Vážení přátelé, vítám vás u dnešního přímého přenosu z metropole uprostřed Evropy. Připravte se na nevšední podívanou. Naši metropoli dnes navštíví pravý jeskynní trol. Ano vážení, dnes se naši neohrožení obránci střetnou s neobyčejně zákeřnou obludou. Nedělejte si žádné iluze. Jeskynní trol není postava, která by se musela skrývat před světlem, rozhodně nám uprostřed podívané nezkamení.“

Na obrazovce se objevila malostranská věž Karlova mostu.

„Zde pod věží se za několik sekund trol objeví. Jak vidíte, prochází se zde poměrně dost lidí. Dnešní podívaná rozhodně nebude pro slabé žaludky.“



Honza neváhal, napojil se přes laptop na agenturní síť a vyslal aviso svým kolegům.

„A už ho vidíme. Velký trol právě vchází na most.“

Byla to pravda. Obluda s obrovským kyjem v ruce vyšla z brány, napřímila se a zařvala. Pak máchla kyjem a několik vyděšených chodců skončilo dole na Kampě. Lidé začali utíkat. V panice do sebe naráželi, trolův kyj se znova mihl vzduchem a zbarvil se krví. Trol zaječel a začal utíkat po mostě. Cestou srážel chodce a rozbíjel kyjem sousoší na pravé straně mostu. Objevil se jiný záběr. Na most právě vjížděla dodávka agentury. Honza poznal neohroženého Taldera a několik dalších kolegů. Nechyběla ani Ivana.

Ozvala se střelba z pistolí, elf zasáhl trola ze zadu do krku šípem. Trol opět zařval, obrátil se a vrhl se na pronásledovatele. Kyj se mihl vzduchem a za neustálé střelby dopadl na nechráněné hlavy pracovníků agentury. A co bylo nejhorší, Ivana pod zásahem kyje dopadla na hrazení mostu a znehybněla. To již následoval další záběr na spoustu děr v trolově těle, odkud do všech stran prýštila temně rudá krev. Zbývající obránci se nedali a trol se za obrovského ryku zřítil na dláždění mostu, nosem se zaryl do země, kyj dopadl naposled a bylo po všem.



Na obrazovce vyvstalo logo a ozval se hlas komentátora: „Po přestávce pokračujeme.“

Na řadu přišly pochopitelně reklamy. Honza seděl před televizí a sotva popadal dech. Nic horšího v životě neviděl. Bylo mu už jasné, jak se to má s příšerami v pražských ulicích. Všechno to byla jedna velká reality show.

„Pohodlně se usaďte, pokračujeme,“ řekl hlas komentátora a v záběrech kamer se opět objevila spoušť na Karlově mostě.

Přijížděly první sanitky, potlučení lidé vstávali, někteří však zůstávali ležet. Ivana ležela opřená o hrazení mostu s hlavou nepřirozeně zvrácenou. Honza se rozplakal. Komentátor hlásil ztráty na životech a počty raněných. Vše říkal naprosto klidným hlasem, jakoby se jednalo o nějakou fikci.

„Vážení přátelé, náš přímý přenos končí. Dnes ve dvacet hodin světového času budeme vysílat shrnutí akce s aktuálními údaji a záběry kamer z různých míst. Věříme, že se vám náš dnešní program líbil a zachováte nám přízeň.“



Komentátora vystřídal obrázek hradu, motiv z Vltavy dozněl a nastoupily další reklamy. Honza se spojil s agenturou. Šíma na obrazovce komunikátoru vypadal neobvykle přepadlý.

„Agente Vorle, teď není čas na soukromé rozhovory.“

„Jistě, šéfe, vím co se stalo, viděl jsem to.“

„Cože? Co jste viděl?“

„Zápas našich lidí s jeskynním trolem na Karlově mostě.“

„Kde? Kde jste to viděl?“ ptal se Šíma zděšeně.

„V televizi.“

„To není možné, kolego. Nevěřím, že by to nějaká televize stihla natočit. Byla to naprostá jatka. Žádnou kameru jsem neviděl.“

„Šéfe, oni tam byli. Naše boje s příšerami jsou natáčeny a v přímém přenosu vysílány na speciálním kanále tady na Golden Rule. Je to podívaná pro bohy. Vy jste to nevěděl?“

Šíma sebou švihl na židli, obraz komunikátoru zakolísal a zmizel. Spojení bylo přerušeno.

Kritiky



Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek