Nakladatelství Epika > underground
> dilo
Underground
Metropolis - kapitola 8.
Vloženo: 25.02.2006 11:29 | zobrazeno: 4978x
| kritik: 0
Najít televizi Metropolis nebyl žádný problém. Sídlila přímo na Golden Rule. Honza vpadl do jejího hájemství, nic nedal na jek sekretářky, která chtěla tělem bránit šéfa, odstrčil ji a vřítil se do kanceláře ředitele, ve kterém rozpoznal komentátora show.
„Člověče, co tu chcete?“
Sekretářka se vecpala do kanceláře a začala se hájit. Ředitel jí však dal znamení, otočila se, vyšla ven a zavřela za sebou dveře.
„Dobrá. Myslím, že jsem vás poznal. Jste jeden z našich obránců metropole, nemám pravdu?“
„Ano, vážený pane. Jsem člověk, který nasazuje krk, aby vaši diváci měli zábavu. Je to hnusné, vážený pane.“
„Ale no tak, nesmíte nás soudit tak přísně. Vím, že náš poslední přenos byl poněkud, jak bych to řekl, nevyrovnaný. Ten trol opravdu napáchal škody, které jsme nečekali. Nemůžete nám bránit v naší práci, máme spoustu nadšených diváků, dobře platících diváků, abyste mi rozuměl.“
„Jistě, je to pro vás velký kšeft, o tom nepochybuji. Terorizovat dvoumilionové město uprostřed Evropy. Koho to napadlo? Nějakého šílence v Americe, o tom nepochybuji.“
„Jste na nás přísný a přitom pobíráte naše peníze, to není fér.“
„Vaše peníze?“
„Ovšem, jak si myslíte, že je financována agentura obránců? Kdyby nebylo našich diváků, byl byste na dlažbě.“
„Jenže já jsem se kvůli vám stal lykantropem a moje přítelkyně bojuje o život na klinice. Vy jste horší bestie, než ti chudáci, které nám posíláte. Mimochodem: jak je posíláte?“
„To je výrobní tajemství.“
„A zrovna tak je tajemství celá ta vaše televize. Nepochybujte o tom, že se postarám o řádnou publicitu, až se vrátím na Zemi.“
„Jenže to byste se napřed musel na Zemi vrátit, milý agente. Ve vesmíru se může stát mnoho různých nehod, nikdo se nebude divit náhlému skonu nezkušeného turisty.“
Zazvonil telefon. Ředitel neurvale seřval sekretářku, že ho ruší, ta se však nedala a tak se na obrazovce komunikátoru objevila tvář šéfa agentury Šímy, který se přísně díval na pana ředitele a skřípal zuby.
„Tak jsem se přeci jen k vám dostal, pane McNamaro. Můžete mi vysvětlit, co to všechno znamená? Ty televizní přenosy a podobné věci?“ hřímal Šíma.
Ředitel McNamara mlčel. Honza stál na druhé straně stolu a ani on se netvářil přívětivě.
„Pane Šímo,“ začal ředitel. „Nevím, jak jste se o tom dozvěděl, ale tuším to. Mám tu jednoho vašeho agenta. Pokud nebudete mlčet, zle se mu povede.“
„A vy si myslíte, že mě to zastaví? Vybudoval jsem agenturu, která se za svoji práci nemusí stydět. Zle se mu povede? Nemyslete si, že jsem nějaký hlupák, kterého můžete opít rohlíkem. Vím velice přesně, jak funguje vaše televize, mám na svém počítači veškeré údaje, můžu vám klidně vypnout celé zařízení. Můžu vypnout elektrické napájení celé Golden Rule i té vaší pozemské pobočky, není problém. Nechali jste si vybudovat špičkovou agenturu a zapomněli jste, že se může obrátit proti vám. Okamžitě přestanete s posíláním příšer do Prahy. Vím, že nám uzavřete přítok financí, ale toho se nebojím. Každá tajná služba světa po nás sáhne s otevřenou náručí, nemusíme se o sebe bát.“
McNamara mlčel. Honza se postavil za jeho záda a pokynul rukou Šímovi.
„Šéfe, můžu mít taky nějaké přání?“
„Jistě, kolego, zmáčkněte ho. Už se mi podařilo na tuto linku zahákovat naše asistenty, nehrozí vám žádné nebezpečí. Bye, pane McNamaro.“
Šíma se odpojil. Honza se na ředitele smutně usmál a řekl: „Udělal jste ze mě vlkodlaka, teď se postarejte, abych se opět stal člověkem.“
McNamara jen pokrčil rameny.
„To nemohu. Není to v mé moci.“
„Ale víte, odkud k nám ten vlkodlak přišel, že? Pošlete mě tam. Třeba se najde někdo, v jehož moci moje uzdravení bude.“
„Agente, myslíte si, že je to dobrý nápad? Vy nevíte, jak to tam vypadá.“
„To nevím. Jenže vy to víte. Vybavíte mě odpovídajícím způsobem. Jinak zavolám panu Šímovi a z vás nezbude ani mastný flek.“
Honza se vrátil na Zemi a tam už čekala limuzína, která ho dopravila do tajného areálu uprostřed nevadské pouště. Vybavili ho opravdu důkladně. Pevná kožená zbroj, meč, tesák, samostříl a dokonce dostal i koně s důkladným postrojem. Váček plný zlata měl zajistit jeho soběstačnost v divokém světě. Aktivátor multidimenzionální brány byla docela malá krabička. Fungovala pro oba směry, stačilo stisknout tlačítko.
„Člověče, co tu chcete?“
Sekretářka se vecpala do kanceláře a začala se hájit. Ředitel jí však dal znamení, otočila se, vyšla ven a zavřela za sebou dveře.
„Dobrá. Myslím, že jsem vás poznal. Jste jeden z našich obránců metropole, nemám pravdu?“
„Ano, vážený pane. Jsem člověk, který nasazuje krk, aby vaši diváci měli zábavu. Je to hnusné, vážený pane.“
„Ale no tak, nesmíte nás soudit tak přísně. Vím, že náš poslední přenos byl poněkud, jak bych to řekl, nevyrovnaný. Ten trol opravdu napáchal škody, které jsme nečekali. Nemůžete nám bránit v naší práci, máme spoustu nadšených diváků, dobře platících diváků, abyste mi rozuměl.“
„Jistě, je to pro vás velký kšeft, o tom nepochybuji. Terorizovat dvoumilionové město uprostřed Evropy. Koho to napadlo? Nějakého šílence v Americe, o tom nepochybuji.“
„Jste na nás přísný a přitom pobíráte naše peníze, to není fér.“
„Vaše peníze?“
„Ovšem, jak si myslíte, že je financována agentura obránců? Kdyby nebylo našich diváků, byl byste na dlažbě.“
„Jenže já jsem se kvůli vám stal lykantropem a moje přítelkyně bojuje o život na klinice. Vy jste horší bestie, než ti chudáci, které nám posíláte. Mimochodem: jak je posíláte?“
„To je výrobní tajemství.“
„A zrovna tak je tajemství celá ta vaše televize. Nepochybujte o tom, že se postarám o řádnou publicitu, až se vrátím na Zemi.“
„Jenže to byste se napřed musel na Zemi vrátit, milý agente. Ve vesmíru se může stát mnoho různých nehod, nikdo se nebude divit náhlému skonu nezkušeného turisty.“
Zazvonil telefon. Ředitel neurvale seřval sekretářku, že ho ruší, ta se však nedala a tak se na obrazovce komunikátoru objevila tvář šéfa agentury Šímy, který se přísně díval na pana ředitele a skřípal zuby.
„Tak jsem se přeci jen k vám dostal, pane McNamaro. Můžete mi vysvětlit, co to všechno znamená? Ty televizní přenosy a podobné věci?“ hřímal Šíma.
Ředitel McNamara mlčel. Honza stál na druhé straně stolu a ani on se netvářil přívětivě.
„Pane Šímo,“ začal ředitel. „Nevím, jak jste se o tom dozvěděl, ale tuším to. Mám tu jednoho vašeho agenta. Pokud nebudete mlčet, zle se mu povede.“
„A vy si myslíte, že mě to zastaví? Vybudoval jsem agenturu, která se za svoji práci nemusí stydět. Zle se mu povede? Nemyslete si, že jsem nějaký hlupák, kterého můžete opít rohlíkem. Vím velice přesně, jak funguje vaše televize, mám na svém počítači veškeré údaje, můžu vám klidně vypnout celé zařízení. Můžu vypnout elektrické napájení celé Golden Rule i té vaší pozemské pobočky, není problém. Nechali jste si vybudovat špičkovou agenturu a zapomněli jste, že se může obrátit proti vám. Okamžitě přestanete s posíláním příšer do Prahy. Vím, že nám uzavřete přítok financí, ale toho se nebojím. Každá tajná služba světa po nás sáhne s otevřenou náručí, nemusíme se o sebe bát.“
McNamara mlčel. Honza se postavil za jeho záda a pokynul rukou Šímovi.
„Šéfe, můžu mít taky nějaké přání?“
„Jistě, kolego, zmáčkněte ho. Už se mi podařilo na tuto linku zahákovat naše asistenty, nehrozí vám žádné nebezpečí. Bye, pane McNamaro.“
Šíma se odpojil. Honza se na ředitele smutně usmál a řekl: „Udělal jste ze mě vlkodlaka, teď se postarejte, abych se opět stal člověkem.“
McNamara jen pokrčil rameny.
„To nemohu. Není to v mé moci.“
„Ale víte, odkud k nám ten vlkodlak přišel, že? Pošlete mě tam. Třeba se najde někdo, v jehož moci moje uzdravení bude.“
„Agente, myslíte si, že je to dobrý nápad? Vy nevíte, jak to tam vypadá.“
„To nevím. Jenže vy to víte. Vybavíte mě odpovídajícím způsobem. Jinak zavolám panu Šímovi a z vás nezbude ani mastný flek.“
Honza se vrátil na Zemi a tam už čekala limuzína, která ho dopravila do tajného areálu uprostřed nevadské pouště. Vybavili ho opravdu důkladně. Pevná kožená zbroj, meč, tesák, samostříl a dokonce dostal i koně s důkladným postrojem. Váček plný zlata měl zajistit jeho soběstačnost v divokém světě. Aktivátor multidimenzionální brány byla docela malá krabička. Fungovala pro oba směry, stačilo stisknout tlačítko.
Kritiky
Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek