Nakladatelství Epika > underground
> dilo
Underground
Metropolis - kapitola 27.
Vloženo: 16.03.2006 13:56 | zobrazeno: 3348x
| kritik: 0
Padal sníh, nálada se utápěla v mrazu. Honza vyšel z metra, prošel přes Náměstí republiky a nastoupil do tramvaje číslo 14. Tramvaj byla poloprázdná, jen málo lidí se tak časně vydávalo do mrazivého světa. Honza si sedl, pohodlně se opřel a vyhlížel do ulice. Předvánoční atmosféra už vstoupila do města, blikání světélek ve výlohách obchodů činilo ráno jaksi snesitelnějším.
Myšlenky se vrátily k nedávno prožitým chvílím. Boje s příšerami, krásná čarodějka Dragoberda, černokněžník Drenevan, úcta lidí, kteří Honzu považovali za poloboha. Vydržel to rok a pak vyhledal svůj aktivátor multidimenzionální brány.
V Nevadě nikdo nebyl, pustým areálem firmy Metropolis vanul teplý pouštní vítr, stavby byly plné písku. Šel pěšky přes deset mil, jelikož svého grošáka nechal ve světě, který byl pro koně přijatelnější.
Nějakou dobu trvalo, než se dostal do Prahy. Bez dokladů a hotovosti musel těžko vysvětlovat, kdo vlastně je. Naštěstí vesmírných turistů stále nebylo příliš mnoho a tak ho úředníci podle fotografií poznali.
Agentura byla zavřená, veškeré osazenstvo včetně elfa Taldera zmizelo neznámo kam. Nenašel ani Ivanu.
Tramvaj projela pod viaduktem a zastavila před bránou Výstaviště. Honza vystoupil a šel do domku nalevo vedle brány. Oblékl si služební uniformu, zkontroloval vybavení, nasadil si datové brýle a uvítal se s kamarádem. Vyšli spolu do areálu, kamarád vedl věrného vlčáka a povídal o svých nejnovějších milostných avantýrách.
Honza se jen usmíval. Obešli areál, kývnutím hlavou zdravili správce budov a ostatní zaměstnance Výstaviště. Začal běžný den hlídky černých šerifů, obyčejná služba pro dobro občanů. Bez zbytečné pozornosti a kouzel.
Po poledni se Honza posadil na lavičku před zmlklou Křižíkovou fontánou, slunce svítilo a byl klid. Možná se jednou stane bohem. Nyní však vychutnával každý okamžik volna prostého člověka 21. století.
Myšlenky se vrátily k nedávno prožitým chvílím. Boje s příšerami, krásná čarodějka Dragoberda, černokněžník Drenevan, úcta lidí, kteří Honzu považovali za poloboha. Vydržel to rok a pak vyhledal svůj aktivátor multidimenzionální brány.
V Nevadě nikdo nebyl, pustým areálem firmy Metropolis vanul teplý pouštní vítr, stavby byly plné písku. Šel pěšky přes deset mil, jelikož svého grošáka nechal ve světě, který byl pro koně přijatelnější.
Nějakou dobu trvalo, než se dostal do Prahy. Bez dokladů a hotovosti musel těžko vysvětlovat, kdo vlastně je. Naštěstí vesmírných turistů stále nebylo příliš mnoho a tak ho úředníci podle fotografií poznali.
Agentura byla zavřená, veškeré osazenstvo včetně elfa Taldera zmizelo neznámo kam. Nenašel ani Ivanu.
Tramvaj projela pod viaduktem a zastavila před bránou Výstaviště. Honza vystoupil a šel do domku nalevo vedle brány. Oblékl si služební uniformu, zkontroloval vybavení, nasadil si datové brýle a uvítal se s kamarádem. Vyšli spolu do areálu, kamarád vedl věrného vlčáka a povídal o svých nejnovějších milostných avantýrách.
Honza se jen usmíval. Obešli areál, kývnutím hlavou zdravili správce budov a ostatní zaměstnance Výstaviště. Začal běžný den hlídky černých šerifů, obyčejná služba pro dobro občanů. Bez zbytečné pozornosti a kouzel.
Po poledni se Honza posadil na lavičku před zmlklou Křižíkovou fontánou, slunce svítilo a byl klid. Možná se jednou stane bohem. Nyní však vychutnával každý okamžik volna prostého člověka 21. století.
Kritiky
Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek