úvod | literární mosty | soutěž Textík | underground | projekty | evidence výrobků
registrace | přihlášení
Nakladatelství Epika > underground > dilo

Underground

123 děl | 0 kritik
Středočeský kraj
Přihlášen: 25.08.2009 04:09


Proč mi tolik chybí






Vloženo: 25.08.2009 04:09 | zobrazeno: 1189x | kritik: 0  
Když jsme se museli brát a já se stěhovala k manželovým rodičům,byli jsme oba ještě děti.Babička nade mnou plakala a šeptala: „jenom aby na tebe, děvečko moje, byli všichni hodní.“ Táta to vzal chlapsky,co mu taky jiného zbývalo, a jenom řekl: “ Do ničeho ho nenuť a ať se rozhodneš, jak chceš, tady můžeš vždycky být.“

Chtěl si mně vzít a byli na mně všichni hodní, ale ten pocit, že je kam se vrátit, kde mně nikdo nesoudí, ten byl strašně fajn.

Uběhlo pár let, ze mě se stala manželka a máma a musela jsem dělat svá vlastní rozhodnutí. S tátou jsem se nevídala tak často, jak bych měla, ale vždycky jsme tu pro sebe byli. Neomylně poznal, jak mi je. Když viděl, že se daří, říkal, jak je rád, jak mi to přeje. Když viděl, že mám splín, opakoval to známé: „Ať se rozhodneš, jak chceš, tady můžeš vždycky být.

Umřel, když mi bylo dvacet tři, jemu teprv čtyřicet devět. Můj muž, můj přítel z nejvěrnějších šeptal: „Zvládnem to všechno, jsme na to dva“, a byla to pravda pravdoucí.Už jsem byla dospělá. Pro mého muže partnerka v časech dobrých i horších a pro děti máma. Jaká, to posoudí nejlíp ony.

Když mně někdy život semele, tak se mi stýská po tom pocitu, že nemusím nic, jenom být. Že je tu někdo, pro koho jsem pořád malá, kdo mě má rád jen tak. Kdo řekne: „Teď nic neřeš, tady můžeš vždycky být.“

Občas, když je život trochu bolavější, říkám svému muži: „Dneska bych chtěla být zase malá.“ Rozumí mi a odpoví:“Tak buď.“ Ale už to zkrátka není ono. Ty zadní vrátka už jsou pryč, už jsem dospělá.

Kritiky



Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek