úvod | literární mosty | soutěž Textík | underground | projekty | evidence výrobků
registrace | přihlášení
Nakladatelství Epika > underground > dilo

Underground

123 děl | 0 kritik
Středočeský kraj
Přihlášen: 20.02.2010 22:39


vždycky tě zachráním 3. část






Vloženo: 20.02.2010 22:39 | zobrazeno: 1567x | kritik: 0  
Hmatem jsem našla vypínač a rozsvítila světlo.Maličký pokojík s jedním oknem.Nábytek pokrytý potahy proti prachu, postel, dětská postýlka. Mráz mi přeběhl po zádech. Někdo tu kdysi žil. Někdo tu kdysi žil, a já přijdu na to, kdo. Horečně jsem ztrhávala potahy z nábytku. Pokoj se přede mnou zjevil v prosté a jednoduché kráse. Křesílka, stoleček, psací stůl. Skříňky byly prázdné, po obyvatelích tohoto místa tu nic nezbylo. Pátrala jsem dál. Vytahovala jsem zásuvky ve snaze objevit alespoň malý kousek papíru, který by něco napověděl. Nadzvedla jsem matraci v postýlce, nic. Dlaní jsem hmatala pod matrací ve velké posteli. Moje prsty něco objevily. Pevně obemlky ten předmět a sunuly se zpátky. Za pár vteřin jsem v dlani svírala čísi zažloutlý denník. „Tak tohle jsi mi chtěl ukázat?“ Napadlo mne, když jsem si vzpomněla na dětský hlas, který mně přivedl až sem.

Sedla jsem si na zem, zády se opřela o hranu postele. Otevřela jsem denník a se zatajeným dechem se začetla do první strany:

„Jsme tu uvězněni už rok. Můj chlapeček a já. Nechtěla jsem ho dát do ústavu, když na něm začínalo být vidět, že je jiný.Nemůžu se ho vzdát. A tak jsem si na manželovi vyprosila, abychom mohli zůstat tady, že se o nás , kromně služebné, nikdo nedoví. Přes den si spolu hrajeme v našem pokoji. Někdy v noci, když je úplněk, ho beru do zahrady. Přitahuje ho houpačka, tak rád se na ní houpe.“

Ačkoliv jsem zdálky slyšela, jak kostelní hodiny odbíjejí jednu v noci, nemohla jsem přestat číst. Stránku po stránce se přede mnou odvíjel příběh, tak podobný tomu mému, snad jenom více bolestnější. Možná právě tohle tajemství jsem měla objevit, když mně dětský hlas lákal nahoru.

K ránu mně tu objevila Katy. Nad snídaní mi vyprávěla, co o té ženě věděla:

„Ano, vím, že tu bydleli. Bylo to zrovna v době, kdy jsem se narodila. Žili tu prý několik let. Pak se začalo povídat, že je manžel odvezl do sanatoria ve Švýcarsku, tu ženu a jejich chlapce. O tom, že ona tu žila i poté, se lidé dozvěděli, až když v noci skočila z balkonu dolů. Od té doby měl dům zvláštní pověst. Za těch šedesát let se tu vystřídalo několik majitelů. Moje maminka mi vyprávěla, že tu žádný nevydržel dlouho. Začalo se vyprávět, že lidé chlapce slýchali, jak běží po schodech, někdo vídal prázdnou houpačku, jak se hýbe.“

„Co se stalo po její smrti s chlapcem?“

„Nevím. Ale já jsem ho ve svém životě také několikrát slyšela.“

„Jak je to možné, co jste slyšela?“

„Ať se sem posledních třicet let nastěhoval kdokoliv, pracovala jsem tu jako hospodyně. Znám ten dům skrznaskrz. Jednoho dne jsem poznala, že každé znamení má svůj smysl“ doslova jsem Katy visela na rtech, když pokračovala „Taky jsem si myslela, že začínám bláznit, když jsem na chodbě slyšela dětské kroky. To odpoledne jsem se rozhodla, že tomu přijdu na kloub, a začala jsem dům prohledávat. Ať jsem se hnula kamkoliv, ty kroky byly přede mnou. Najednou jsem slyšela, jak mi dětský hlas říká:“ Pamatuj si, že já tě vždycky zachráním.“ Pak byl chvíli klid. Strašně jsem se tady ten den zdržela, a když jsem přicházela k domovu, slyšela jsem ránu, můj domek se otřásl v základech. U mě doma vybuchl plyn. Kdybych nehonila po chodbách chlapcův přelud, byla bych doma, a ten výbuch nemusela přežít. Od té doby vím, že každé znamení má svůj smysl, jen mu člověk musí porozumnět. Proto vám říkám,drahá, tady se nemáte čeho bát, a určitě nejste blázen. Jenom nasouchejte, pokud vám ten dům bude chtít něco říct.“

Ten den jsme si dlouho povídaly, i o jejím životě. Spolu jsme dělaly drobné domácí práce, spolu vařily. Bylo mi s ní dobře. Když se večer loučila, kladla mi na srdce:

„Dávejte na sebe pozor, drahá, buďte opatrná.“

Něco mi říkalo, že má pravdu, že chlapcův přelud nevídám bez důvodu. S hrnečkem čaje jsem se schoulila ve své posteli, před sebou rozečtený denník. Než se přiblížila půlnoc, stala jsem se pozorovatelem boje s utrpením, který ta žena na rozdíl ode mne, prohrála.

Kritiky



Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek