úvod | literární mosty | soutěž Textík | underground | projekty | evidence výrobků
registrace | přihlášení
Nakladatelství Epika > underground > dilo

Underground

123 děl | 0 kritik
Středočeský kraj
Přihlášen: 03.04.2010 21:49


To bylo tenkrát






Vloženo: 03.04.2010 21:49 | zobrazeno: 1376x | kritik: 0  
Moje matka miluje kočky, a miluje je láskou opičí. Neustále jich má několik a věnuje se jim víc, než se kdy věnovala nám, a teď i svým vnoučatům. V takové rozsáhlé kočičí rodině se čas od času přihodí, že některé kočička odejde do nebe. Je to vždy významná rodinná událost. Nelze kočičku jen tak uložit k věčnému spánku. Musí být velkolepý obřad. Moje matka nese krabici s ostaky a květiny, můj muž jde za ní s lopatou. V přilehlém lesíku, pochopitelně po tmě, následuje obřad. Matka dlouze hovoří, můj muž kope. Společně uloží kočičku k věčnému odpočinku, následují květiny, pár slz a odchod domů.

Jednoho ošklivého zimního odpoledne přišla za mnou matka v slzách a sdělila mi, že její kočičí rodinu postihla bolestná událost. Dotazovala se po mém manželovi. Byl v práci a do telefonu mi řekl, že tam ještě dlouho zůstane, pohřeb odložíme, až se vrátí. Matka kočku uložila do krabice a odnesla doů na chodbu. Okamžitě jsem to pustila z hlavy, jelikož podobných akcí jsem se odmítala zůčastnit. Navíc mně pohltil blázinec okolo dětí vracejících se ze školy a našeho nového štěněte. Dirigovala jsem ten mumraj. Kdo se nají, co bylo ve škole, kdo co provedl, a kdo půjde se psem ven. Náš dvouměsíční vlček byl nejstaršího synka. Vrazila jsem klukovi do ruky vodítko a poslala ho i s čoklem ven. Pes celý šťastný utíkal po schodech do přízemí napřed. Než se syn oblékl, byl zpátky v patře a vítězoslavně nám ukazoval svůj úlovek. Za těch pár týdnů, co jsme ho měli, už dokázal zakousnout telefon, boty, koženou bundu. Zkrátka kde co. Tentokrát v tlamě nesl kočku. V synkovi by se krve nedořezal. Křičel na mně:

„Mami, průšvih, Bak zakousl babce kočku.“

Pes nadšeně vrtěl ocasem a k nohám mu složil svou trofej. Položil kočku slavnostně na zem, ta se tuhá a rovná jako prkno, složila na podlahu. Bylo víc než jasné, že už je v pánu delší čas. Synek zíral, mně to teprve docházelo. Povídám mu:

„Klid, ta už to má od odpoledne za sebou.“

Byla to jediná kočka, kterou kdy náš pes zakousl. Všechny ostatní mu vždycky utekly. Když někdy přidáváme k dobru psí historky, říkáme:

„To bylo tenkrát, jak Bak ulovil mrtvou kočku.“

Nemusím dodávat, že od té doby kočičí pohřby zásadně neodkládáme.

Kritiky



Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek