úvod | literární mosty | soutěž Textík | underground | projekty | evidence výrobků
registrace | přihlášení
Nakladatelství Epika > underground > dilo

Underground

123 děl | 0 kritik
Středočeský kraj
Přihlášen: 16.12.2010 20:02


Alfons, maminka a já 8.část






Vloženo: 16.12.2010 20:02 | zobrazeno: 1317x | kritik: 0  
Pomalu, pomaloučku spánek vystřídalo polobdění. Držela jsem se ho jako záchranného kruhu. Za okny už byl soumrak. Spíš než viděla, jsem cítila sněhové vločky. Vždy jsem milovala ten zvláštní pocit pomalého probouzení. Cítila jsem v těch chvílích spojení s maminkou, s její duší. Naše bytosti spolu mohly komunikovat beze slov, ať jsme byly od sebe jakkoliv daleko.

Přivřela jsem znovu oči a začala vzpomínat. Na svoje cesty ze školy. Vždy jsem se stavovala za maminkou v knihovně, kde pracovala. Uvařila mi čaj, já si udělala úkoly. Když jsem měla hotovo, mohla jsem si číst. Otevíral se mi tak báječný svět plný dobrodružství. Po čtvrté odpoledne maminka knihovnu zamkla a vydaly jsme se domů. Babička už na nás čekávala v kuchyni.

Zatímco vařila večeři, za maminkou chodily místní děti. V obývacím pokoji je doučovala němčinu. Nejspíš tak vylepšovala rodinný rozpočet. Uživit čtyři děti asi nebylo jednoduché. Kluci rostli jako z vody a já nikdy nepochopím, jak se jí podařilo všem třem dopřát vysokou školu. Když jsem dospívala, už doma moc nebývali. Milovala jsem své velké bratry.

Večer, spíš v noci, se maminka věnovala bylinkám. Z těch, co nasbírala, míchala čajové směsi a vyráběla mastičky. Pomalu, pomaloučku si tak získávala úctu místních usedlíků. Zvlášť ženy se na ni obracely s prosbou o pomoc. Žádná nikdy neodešla s prázdnou.

Když dům ztichl, pokoušela jsem se vydržet tak dlouho vzhůru, dokud neuslyším maminku, jak jde do ložnice. Vstala jsem a vklouzla k ní. Odestlala mi tatínkovu půlku postele, a já se k ní mohla přitulit. Nechala svítit lampičku, a já si v pološeru prohlížela tu báječnou místnost. Starý nábytek z leštěného ořechu, na toaletce po babičce, za rámem zrcadla, tatínkovy fotky. Všude byly knihy. Na mističkách na nočních stolcích mívala různé náhrdelníky. Spíš než šperky to byly amulety. Maminka milovala mystiku a měla svou zvláštní víru. Možná právě proto, že prostudovala tolik knih o různých náboženstvích, její víra byla velmi prostá a hlavně tolerantní. Pro ni byl jen jeden Bůh, a cesta k němu mohla být jakákoliv.

Učila mě milovat každou bytost na světě, a za každý šťastný den upřímně poděkovat. Učila mě milovat samu sebe.

Ačkoliv určitě měla nějaké šperky, na krku nosila jen jeden. Obyčejný dřevěný křížek na koženém řemínku. Nevím, jak byl starý, ale když mi bylo dvacet let, sundala svůj křížek z krku a pověsila ho na můj. Téměř slavnostně tehdy řekla:

„Dědí se v naší rodině už spousty generací. Vždy tě bude ochraňovat. Pamatuj na to.“

Nosím ten křížek už skoro rok. Teď jsem se ho mimoděk dotkla. Snažila jsem se ještě na chvíli zadržet unikající vzpomínky, ale ten okamžik už byl pryč. Ve chvíli už úplného probuzení jsem si uvědomila, kde jsem ten křížek nedávno viděla.

Kritiky



Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek