úvod | literární mosty | soutěž Textík | underground | projekty | evidence výrobků
registrace | přihlášení
Nakladatelství Epika > underground > dilo

Underground

7 děl | 0 kritik
Jihomoravský kraj
Přihlášen: 12.12.2017 21:12


Bezejmenní 2






Vloženo: 12.12.2017 21:12 | zobrazeno: 165x | kritik: 0  
Procházím se chladnými ulicemi, město spí a já bych měla také, ale nemůžu. Jsou čtyři hodiny ráno a potemnělé ulice, osvětlované pouze slabým veřejným osvětlením, jsou stejně prázdné jako já. Padá jemný déšť, je mlha, ale mě to nevadí. Jsem ráda sama. Vlastně jsem šťastná i smutná zároveň. Je to těžké vysvětlit. Jako bych už tak neměla dost neuspořádané myšlenky. Jsem šťastná, protože konečně nemusím nic předstírat, můžu být sama sebou a klást si hloupé otázky. Ale jsem i smutná, protože na ně nedostanu odpověď.
Mám zmatek v hlavě. Vnější svět se střetává s tím vnitřním a já ztrácím pojem o tom, který je reálný. Nyní se mi tak nejeví ani jeden z nich. Je to jako pád do temné hlubiny a já nemám čeho se zachytit. Možná to způsobují prášky, možná něco jiného, to nevím. Ale už vím, že zvykací fáze je nejhorší, cítím věci jinak, vidím věci, které nejsou. Je těžké si připustit, že to, jak vnímám svět není realita, že jsem divná, že nejsem jako ostatní.
Nejradši bych se vrátila do svého malého vnitřního světa. Města, které je uvnitř mě. Tam mi věci dávají smysl, tam se cítím bezpečně, tam jsem doma. Ne jako tady venku. Teď nemyslím venku na ulici, ale venku mimo můj svět, mimo mé chápání.
Jak by tohle někdo mohl pochopit, vždyť ani já sama se nechápu. Někdy si připadám jako cvok, že patřím do blázince, tam bych třeba měla klid. Ale obávám se, že ani tam by si moje hlava nedala pokoj. Jak krásné by bylo mít od toho všeho zmatku v hlavě pokoj. Skončit to. O jeden zbytečný život méně, kdo by si vůbec všimnul? Nikdo.
Je pět hodin ráno a já stále bloumám ulicemi sem a tam. Bez cíle. Stejně jako jdu svým životem. Bez cíle a beze smyslu.
V uších se střídají písničky jedna za druhou a čas ubíhá. Tma pomalu začíná ustupovat a objevují se první záblesky světla. Uvědomuji si, že jsem byla venku celou noc, a přesto jsem nedostala odpověď ani na jedinou otázku běžící mnou hlavou. Každá úvaha je stejně zbytečná jako můj život, nemá cíl, nemá smysl, nemá odpověď.

Kritiky



Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek