úvod | literární mosty | soutěž Textík | underground | investoři | projekty
registrace | přihlášení
Nakladatelství Epika > underground > dilo

Underground

7 děl | 0 kritik
Jihomoravský kraj
Přihlášen: 12.12.2017 21:13


Bezejmenní 3






Vloženo: 12.12.2017 21:13 | zobrazeno: 33x | kritik: 0  
Své dětství si pamatuji jako černobílý film. Míhá se sem a tam, občas je rozostřený, ale přesto krásný a plný nostalgie. Ale tomu je už dávno. Nyní můj život připomíná film jen v tom, jak rychle utekl. Jako by ho někdo zrychleně přetočil v před. Momenty mého života jsou rozostřené a já je ani nestihla prožít. Natož abych si je zapamatovala. Vlastně není, co by stálo za zapamatování.
Dny utíkají jeden jako druhý, stejný jako ten předchozí i následující. A tak mi uběhl život, jako mrknutím oka. Stereotyp je a byl mým posláním. Mládí jsem pozbyla dávno a zrcadlo neoblomně ukazuje vrásčitou tvář a popelavé vlasy.
Mé seschlé prsty se dotýkají tváře a já sama se nepoznávám. Kde se ta léta vzala?
Odcházím raději od zrcadla a tím i od myšlenek, jak mi mládí proteklo mezi prsty. Čeká mě další stejný den, jako bych se zasekla v nějaké smyčce a prožívala ten jeden den znovu a znovu. Dokončím ranní hygienu, jdu do kuchyně, připravím si snídani.
Nemám manžela, nemám děti, nemám nic, co by vyplňovalo můj den.
Sednu si ke stolu a pomalu přežvykuji každé sousto. Chuť mi hořkne na jazyku. Nemám už z ničeho radost. Sednu si k televizi. Ani nevnímám, co se vysílá, jen sedím, poslouchám tiše tikající hodiny, a přemítám a ubíhajícím čase. Pomalu je na čase začít připravovat oběd. Loupu brambory, pak mrkev a další zeleninu. Dnes bude polévka. Stejně jako každý den k obědu. Najím se a jdu na procházku. Jen tak bloumám ulicemi sem a tam. Možná bych si měla pořídit psa, nebo aspoň kočku. Mezitím mne kroky zavedou k supermarketu, a tak si jdu koupit jídlo na další den. Vždy nakupuji pouze den dopředu, protože to je jediná věc, díky které mám důvod vyjít z bytu.
Jsem zase doma, sedím u televize, sleduji slečnu Marplovou. Přitom večeřím. Ještě chvíli sleduji televizní noviny a jdu se osprchovat. Oblékám si pyžamo, teplé ponožky, ruce namažu krémem a jdu si pomalu lehnout. Ne že bych byla unavená, ale nevím, co dalšího bych měla dělat.
Byl to den jako každý jiný. Slévají se ve stereotyp, který neumím a vlastně ani nechci změnit. Vždyť k čemu by to bylo? Stejně budu za chvíli mrtvá.

Kritiky



Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek