Nakladatelství Epika > underground
> dilo
Underground
Kdyby byl ...
Vloženo: 12.10.2021 10:50 | zobrazeno: 19x
| kritik: 0
Kdybych byl malířem, rozuměl barvám,
po plátně svedl bych tah štětcem vést,
tobě bych nakreslil zahradu květů,
květů jež pro tebe budou vždy kvést.
Kdybych byl řezbářem, jenž z kousku dřeva,
dokáže vykouzlit nejeden tvar,
tobě bych vyřezal z bělostné břízy
tlukoucí srdce a to bych ti dal.
Kdybych byl kovářem, jenž v žáru výhně,
beztvaré železo na skvosty mění,
vějičku vykul bych a potřel lepem,
lásku, jak ptáčka, bych chtěl chytit na ní.
Kdybych byl skladatel, vyznal se v hudbě,
tím, který z chaosu sonátu složí,
pro tebe složil bych jednu ač krátkou,
sonátu pro srdce co láskou hoří.
Kdybych byl zpěvákem se zlatem v hrdle,
jenž v písních rozdává slzy i smích,
zpíval bych pro tebe nejhezčí z písní,
na prahu zárubní, u dveří tvých.
Kdybych byl hvězdářem, jenž nocí bloudí,
v zákoutích vesmíru hledal co skrývá,
nikdy bych nezjistil, že si již spadla,
hvězdičko líbezná o níž si snívám.
Kdybych byl hodinář, který čas řídí,
koloběh životů, správcem je dnů,
ze svého dal bych ti vše co mi zbývá,
zůstal bych navěky jen v říši snů.
Nejsem však žádným z nich, nic z toho neznám,
snad ani vyjimečným nechtěl bych být,
když ústa oněmnou začnu psát verše,
o snech a o lásce, o tom jak žít.
O tobě lásko má, má denní hvězdo,
o tobě, ke které srdce mi sběhlo,
o tom, že s tebou svět přestal být všední,
o tom, že hlava má pro tebe blázní.
po plátně svedl bych tah štětcem vést,
tobě bych nakreslil zahradu květů,
květů jež pro tebe budou vždy kvést.
Kdybych byl řezbářem, jenž z kousku dřeva,
dokáže vykouzlit nejeden tvar,
tobě bych vyřezal z bělostné břízy
tlukoucí srdce a to bych ti dal.
Kdybych byl kovářem, jenž v žáru výhně,
beztvaré železo na skvosty mění,
vějičku vykul bych a potřel lepem,
lásku, jak ptáčka, bych chtěl chytit na ní.
Kdybych byl skladatel, vyznal se v hudbě,
tím, který z chaosu sonátu složí,
pro tebe složil bych jednu ač krátkou,
sonátu pro srdce co láskou hoří.
Kdybych byl zpěvákem se zlatem v hrdle,
jenž v písních rozdává slzy i smích,
zpíval bych pro tebe nejhezčí z písní,
na prahu zárubní, u dveří tvých.
Kdybych byl hvězdářem, jenž nocí bloudí,
v zákoutích vesmíru hledal co skrývá,
nikdy bych nezjistil, že si již spadla,
hvězdičko líbezná o níž si snívám.
Kdybych byl hodinář, který čas řídí,
koloběh životů, správcem je dnů,
ze svého dal bych ti vše co mi zbývá,
zůstal bych navěky jen v říši snů.
Nejsem však žádným z nich, nic z toho neznám,
snad ani vyjimečným nechtěl bych být,
když ústa oněmnou začnu psát verše,
o snech a o lásce, o tom jak žít.
O tobě lásko má, má denní hvězdo,
o tobě, ke které srdce mi sběhlo,
o tom, že s tebou svět přestal být všední,
o tom, že hlava má pro tebe blázní.
Kritiky
Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek