úvod | literární mosty | soutěž Textík | underground | projekty | evidence výrobků
registrace | přihlášení
Nakladatelství Epika > underground > dilo

Underground

7 děl | 12 kritik
Praha
Přihlášen: 09.11.2021 00:31


Zdání někdy klame






Vloženo: 09.11.2021 00:31 | zobrazeno: 38x | kritik: 0  
Každému se stane moment, kdy si člověk říká "proč zrovna já?". V danou chvíli kdy se to děje, je to katastrofa největší. Člověk neuvažuje, hormony a nervy s ním pracují a vidí danou věc víc nafouknutou, než je. Jedná zbrkle, až přehnaně. A přitom by stačilo se jen zastavit. Nadechnout se a vydechnout. Zasmát se. Zasmát se, že není jeho život jednotvárný a přivedl mu do cesty budoucí vzpomínku, kterou jen tak nezapomene... zasmát se a vzít to s nadhledem...ano, takové věci se pamatují nejvíc. Naše omyly, životní přešlapy; faux pas z první třídy pálí naše boty ještě v padesáti.
A pak stojíte v takovém stavu na vlakovém nádraží, pijete kávu a přemýšlíte co dál a zrak vám spočine na bezdomovci. Žije si vlastní svět, říkáte si. Přešlapuje z místa na místo, s deštníkem v ruce. Pochoduje trochu ve zvláštním a přesto pro něj pevném rytmu. Neřeší pohledy druhých, má vlastní cítění ve vlastním světě. Kouká na mě. Pak vloží deštník vedle mě do koše. Sem tam se zastaví a s někým si povídá (imaginární osoby). Druzí cestující ho ignorují, nebo se pohoršují. On z toho nic nevnímá. Chodí z rohu do rohu, občas na mě koukne. Moje zjitřené emoce se už dávno uklidnily a plně se soustředím na tuhle postavičku. Jeho gesta a chování jsou mi povědomá. A pak mi to dojde.
Vojenská stráž!
Vskutku!
Opět se vrací směrem ke mě a opět vytáhne z koše deštník. Vidím některé cestující, jak se po mě ohlížejí, zda nejsem v ohrožení. Jsem a nejsem. Avšak nebezpečí číhá jinde. Zahloubaná ve svých myšlenkách, jsem si nevšimla, že na mě jak mlsní kocouři pokukují čtyři muži a dohadují se mezi sebou. Bezdomovec, ač možná na první pohled blázen a nevábný, ujal se mé ochrany a poutal na sebe pozornost všech. Sváděl boj s nepřítelem. Salva! Celou dobu, kolem mě chodil, aby se ke mě nedostali. Šermoval kolem sebe s deštníkem jako o život. Další salva! Stojím tam ohromena. Ti čtyři pánové pochopili, že má hradní stráž je neprolomitelná a nemá v úmyslu ustoupit. Dali se na ústup a zbaběle utekli. Bezdomovec ještě chvíli krouží svou osu, pak popadne deštník a odchází z bojiště. Jediné, co od "své hradní paní" si vzal, byl můj úsměv, který jsem mu věnovala, jako pochopení a díky.

Kritiky



Copyright © 2002 - 2017 EPIKA / Vytvořil Jan Medek